Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pravicová koalice programově odmítá všechny rovné příležitosti

13. 2. 2013

V lednu se poprvé sešly členky Komise žen Ústředního výboru KSČM, za jejíž ustavení jste velmi bojovala na VIII. sjezdu v Liberci. Jaký význam vidíte v působení této komise?

Mám skutečně velkou radost z toho, že po dramatických diskusích a poněkud emocionálních projevech nakonec liberecký VIII. sjezd schválil mnou navrženou komisi žen jako stálý poradní iniciativní a metodický aktiv pro prosazování vyrovnaného zastoupení žen a mužů.

Již po prvním jednání je jasné, že vznikla skutečně akční pracovní skupina zkušených žen, funkcionářek a zastupitelek za KSČM, které se sice na svět dívají reálně a bez zbytečných iluzí, ale nevzdali se ještě svého cíle změnit v této věci něco k lepšímu.

Ne příliš populární myšlenky rovnosti žen a mužů se snažím z různých pozic prosazovat již více než deset let. Je to běh na dlouhou trať a vážím si každého, i malého zlepšení. Komise by měla připravovat pro ÚV KSČM návrhy na prosazování zásad a opatření ve prospěch rovného postavení žen a mužů v politice a praktické činnosti KSČM. Zároveň máme ambici pořádat vzdělávací a osvětové semináře i zapojovat své členky do různorodých genderových aktivit.

KSČM je v soutěži, pořádané každoročně společností Fórum 50 %, v podílu žen na rozhodovacích procesech v rámci politické strany a také na kandidátních listinách hodnocena velmi vysoko, v loňském roce dokonce stála na špici pomyslného žebříčku. Co je možné tedy ještě v tomto ohledu zlepšit?

Tato jistě chvályhodná soutěž, v posledních letech vyhlašovaná Fórem 50 %, ukazuje, kromě jiného, smutnou skutečnost, že »mezi slepými, je jednooký králem«. Na druhou stranu hodnotící kritéria umožňují posunovat parlamentní strany aspoň po malých stupíncích dál v problematice rovného zastoupení žen v politice.

KSČM vloni poprvé stanula na prvním místě, protože uplatňuje doporučení ve prospěch umístění žen na kandidátních listinách – žena do třetího místa. I díky tomuto opatření má náš sněmovní poslanecký klub nejsilnější, čtyřicetiprocentní zastoupení žen. Troufám si tvrdit, že takovéto složení kolektivu umožňuje efektivnější pracovní výkon a celkově příjemnější atmosféru.

 


Říká se, že vždy je co zlepšovat. Do VIII. sjezdu nám, kromě jiného, chyběla ve stranické struktuře určitá skupina, která by prosazovala rovnoprávné postavení žen a mužů. Levicové kluby žen jako významné občanské sdružení nemohly tuto úlohu plnit beze zbytku, protože sdružují i nečlenky KSČM a navíc mají i širší okruh své činnosti.

Další posun by měl nastat při stanovování kritérií pro sestavování kandidátek ve všech typech voleb. Minimální změna by mohla spočívat v přechodu od již uplatňovaného a některými kraji nedodržovaného doporučenípovinnosti. Komise žen ale na svém lednovém jednání jednomyslně doporučila, aby jedním z povinných kritérií pro sestavení kandidátních listin pro všechny typy voleb bylo: na prvních dvou místech padesátiprocentní zastoupení jednoho pohlaví (muž-žena či žena-muž) a na dalších místech pak v každé trojici aspoň jedna osoba opačného pohlaví.

Toto opatření je tedy genderově neutrální, čili prospěšné jak ženám, tak mužům. Přiznávám, že to je hodně ambiciózní požadavek, ale pevně doufám v moudrost a smysl pro férovost členek a členů ÚV KSČM, kteří budou rozhodovat.

Jak dopadne podle vás postoj českého parlamentu, tedy obou komor, k návrhu Evropské komise ve věci 40procentního zastoupení žen v orgánech velkých evropských firem?

Podle jasně odmítavého postoje, který zaujala vláda při projednávání tohoto evropského dokumentu ve sněmovním výboru pro evropské záležitosti, jehož jsem členkou, a podle vyjadřování řady kolegů a kolegyň předpokládám, že stanovisko bude zřejmě negativní bez ohledu na příslušnost k jednotlivým parlamentním politickým stranám.

Přitom v České republice působí ve statutárních orgánech největších českých firem jen 7,6 procenta žen, přičemž průměr EU je 12 procent a v Norsku, kde již mají zkušenosti s kvótami, to je 35,6 procenta! Renomované studie prokazují provázanost mezi podílem žen ve vedení a ekonomickou úspěšností podniků. Ženy častěji než muži vykazují určité styly řízení, např. důraz na rozvoj zaměstnanců a participativní rozhodování. Připomínám také, že ženy dnes u nás tvoří více než polovinu středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných lidí.

Ke kvótám, které vy osobně považujete za správné, minimálně na určité období, se čeští politici a české političky staví různě. Jaké postoje očekáváte u vašich kolegů v poslaneckém klubu či u senátorů KSČM?

Téma tzv. kvót je v České republice vždy velmi kontroverzní, protože se tu objevují reminiscence na minulost, kdy existovala určitá směrná čísla. Ta, bohužel, ne vždy odrážela i kvalitu.

Od té doby se výmluvy typu »nemáme kvalitní ženy« a »počkejme na přirozený vývoj a nediskriminujme muže« využívají v boji proti rovnoprávnému zastoupení žen a mužů v rozhodovacích procesech. Je to skutečně zvláštní argument, když dnes mají ženy stejné vzdělání a i stejné schopnosti jako muži, ale rozhodovací procesy jsou z 80 procent v rukou mužů. Ženy tedy nejsou ani lepší, ale ani horší.

Co většinou ženy limituje více než muže, je větší dávka sebereflexe, menší sebevědomí, zároveň cítí větší odpovědnost za své děti a staré rodiče, dále je to nedostatek kvalitních dostupných služeb a stereotypy v hlavách mužů i žen. Netroufám si v tuto chvíli odhadnout většinový postoj poslaneckého klubu a senátorů za KSČM, ale protože levice byla vždy nositelem pokrokových myšlenek, doufám, že tomu tak bude i nyní.

V rámci prezidentské kampaně se téma kvót pro zastoupení žen v nejvyšších orgánech objevilo také v diskusi obou finalistů. Miloš Zeman i Karel Schwarzenberg se v podstatě shodli, že obdobné kvóty ženy urážejí. Co vy na to?

Miloš Zeman i Karel Schwarzenberg jsou představiteli »mužů minulosti«, v jejich chápání je ideální ženou hospodyňka a matka věnující se maximálně charitativní činnosti a zdobící úspěšné muže. Což je samozřejmě v pořádku v případě, že si to žena opravdu přeje.

Pokud ale chce spojit svůj rodinný život s tím profesním, tak by měla mít skutečně rovné šance jako muži, nejen na papíře. Přiznám se, že ne úplně rozumím tomu, když se ženy – zvláště ty, které již dosáhly určitého postavení v politice nebo ve své profesi – cítí kvótami uraženy. Není přece nic špatného na tom, že se dočasně zavádějí opatření, která mají narovnat šance pro ženy i muže, prostě srovnávají startovní čáru.

Zatímco muži se při získávání vyšších pozic vzájemně podporují, ženy vytvářejí podpůrné sítě jen výjimečně. Nejen politika pak připomíná spíše upocenou pánskou šatnu.

Jste členkou stálé sněmovní komise pro rodinu a rovné příležitosti. Neskrýváte, že atmosféra v této komisi je jiná, než bývala. Daří se vám na půdě této komise řešit to, co považujete za podstatné?

Je třeba připomenout, že tato komise vznikla v dolní parlamentní komoře díky nezměrnému úsilí mé bývalé kolegyně poslankyně Květy Čelišové, která se stala také její první předsedkyní. V minulém volebním období byla tato komise rozdělena na komisi pro rovné příležitosti, které jsem měla tu čest být předsedkyní a komisi pro rodinu.

V tomto volebním období jsem samozřejmě měla zájem pokračovat ve své činnosti, ale pravicová vládní koalice - programově odmítající všechny rovné příležitosti, nejen žen a mužů - opět obě komise spojila a vedení uchvátila TOP 09 v osobě paní poslankyně Langšádlové. Od té doby se jednání komise stala platformou k prosazování většinou vysoce škodlivých nápadů ministerstva práce a sociálních věcí v oblasti rodinné politiky – pěstounská péče jako výdělečná činnost, rušení ústavní péče, podpora sousedského hlídání namísto jeslí a mateřských školek, apod.

Rovné příležitosti prakticky vymizely. Podařilo se mi pouze jednou za celé období prosadit projednávání i těchto důležitých témat. Semináře uspořádaného v Poslanecké sněmovně k problematice kvót jsem se však zúčastnila jediná z celé komise! Ostatně se ani nedivím. Vítězstvím zdivočelá pravice se po volbách v roce 2010 chovala v Poslanecké sněmovně jako na dobytém území a »rovné příležitosti« nejen pro KSČM zůstaly tabu.

Blíží se 8. březen - Mezinárodní den žen, který se po pravicovém ostrakizování opět vrátil do všeobecného povědomí. Které nejpalčivější téma bude středobodem letošních oslav a připomínek tohoto významného mezinárodního svátku?

Těší mě, že po hysterii minulých let našel tento celosvětově uznávaný svátek opět své místo nejen v kalendáři, ale i u většiny občanů České republiky. Ne každé ženě je umožněno být matkou, ale každá si zaslouží úctu, lásku a uznání - aspoň jednou za rok. Zároveň je to stále jedna z příležitostí připomenout problémy, s kterými se musí ženy každodenně potýkat.

Ne nadarmo se hovoří o feminizaci chudoby v souvislosti s dopady hospodářské a finanční krize. Ženy dostávají až o čtvrtinu nižší platy za stejnou práci, a tím pádem později i nižší důchody. Přes existenci antidiskriminačního zákona jsou matky s malými dětmi i nadále diskriminovány, pokud se chtějí vrátit do zaměstnání při přetrvávajícím nedostatku dostupných jeslí, školek a služeb pro rodiče. Česká republika je v zaměstnávání maminek dětí do šesti let dokonce jednou z nejhorších mezi státy EU. Je alarmující, že většinu týraných osob stále tvoří ženy.

Po tomto neúplném výčtu je jasné, že Mezinárodní den žen bude i letos nejen oslavou, ale také připomínkou faktu, že je stále za co bojovat.

Monika HOŘENÍ